Císař Josef II. a Nové Město pod Smrkem

Vyprávění o kratičkém pobytu císaře Josefa II. v Novém Městě pod Smrkem není klasickou lidovou pověstí. V podstatě se jedná o krátký zápis o cestě a průběhu návštěvy císaře v severočeském pohraničí, v oblastech styku hranic tehdejší Rakouské monarchie a výbojného Pruska. Byla to horká hranice a často zde docházelo k větším či menším srážkám vojsk obou státních celků.

Také nejsevernější část Liberecka, Frýdlantský výběžek, byl obsazen císařským (rakouským) vojskem. Jindy zase skupinou či větším armádním celkem Prusů. Místně docházelo k pohraničním střetům obou znepřátelených států a tyto srážky se samozřejmě neobešly bez mrtvých či raněných vojáků. Definitivně byl tento poloválečný stav ukončen uzavřením míru, dne 13. května 1779. Rakousko s mírem získalo i část území v dnešní Lužici. Pro obyvatelstvo však bylo důležitější, že naše nejsevernější území opustilo vojsko. Mohlo se opět klidně žít a plně se věnovat práci. Třeba na zanedbaných polích.

Několik měsíců po uzavření míru Liberecko navštívil lidumilný císař Josef II. Na Frýdlantsko zavítal dne 16. září 1779. Jeho cesta z Liberce na Frýdlantsko vedla přes dnešní Ruprechtice, Stráž nad Nisou, Oldřichov v Hájích a Raspenavu do Hejnic. Po krátké zastávce v Lázních Libverda dojel přes Ludvíkov pod Smrkem až do Nového Města pod Smrkem. Uvítání císaře bylo velkolepé, slavnostní. Byl přijat novoměstskými měšťany, celým vedením tehdejšího města, vítán byl občany i dětmi. Traduje se, že během vítání císař Josef vytáhl své hodinky a porovnal svůj čas s časem, který ukazovaly věžní hodiny na budově staré radnice, která stávala ve středu náměstí. Čas radničních hodin i kapesních hodinek císaře se naprosto, na minutku přesně shodovaly, což prý Josefa II. nesmírně potěšilo. Z náměstí císař pokračoval k římsko–katolickému kostelu. Zde byl uvítán učitelem Johannem Franzem Knirschem a tehdejším farářem, páterem Dominikem Wolfem. Farář přikázal dětem před císařskou milostí pokleknout. Císař Josef to však zakázal a nařídil dětem povstat.

Z Nového Města podnikl císař krátkou cestu do tehdy pruské vesnice Strassberg (dnešní Ulicko). Zde přikázal zastavit kočár. Vystoupil, rozhlédl se po kraji. Při pohledu na krásnou, lesnatou a jen mírně zvlněnou krajinu tehdy údajně řekl: „Moje matka (Marie Terezie), dala pryč zahradu, jen zdi zůstaly…“. U jednoho z domů císařská družina zastavila. Bylo to u pozdější pruské celnice. Byl tu také hostinec a v těchto místech, jak se vypráví, císař Josef II. ochutnal prý léčivou vodu z blízkého pramene. Jak bývalo jeho zvykem, císař se hostinskému odvděčil zlatým tolarem. A pramen, do té doby zřejmě bezejmenný, nesl pak císařovo jméno – Pramen Císaře Josefa II.

Při této inspekční cestě císaře doprovázelo několik generálů. Např. generál Brown a Lascy. Dále císařský leutenant (poručík) a čtyři maďarští husaři. Při návratu se císař vracel zpět přes Nové Město a, jak si poznamenal do svého deníku, přes Řasnici, Bulovku a Dolní Oldříš až k hranici v Habarticích. Odtud, po tzv. „Císařské“ (Říšské) cestě, se vrátil do Frýdlantu v Čechách. Usadil se v starém Bieberstejnském paláci jako host hraběte Christiana Philippa von Clam–Gallase. Na druhý den, 17. září, císař Josef II. přes Dětřichov, Albrechtice a Jablonné v Podještědí opustil Frýdlantský výběžek.

Při návštěvě Nového Města pod Smrkem byl podle pamětníků přítomen i založení nové obce poblíž Nového Města, Hegewaldu (dnešního Hajniště). Dodatečně zakládací listinu dostal Hegewald od hraběte Christiana Philippa Clam–Gallase teprve roku 1787. Hrabě Clam–Gallas tehdy císařskou návštěvu spočítal na 50 grošů (grachen), 13 krejcarů a 2 pfeniky.

Zpracoval Mgr. Josef Molák, čerpáno z publikace Doc. PhDr. Rudolfa Anděla a kol. „Frýdlantsko – Minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor“, publikace Lucie Kracíkové a Vojtěcha Bellinga „Středověká sakrální architektura na Frýdlantsku“, publikace Miloslava Nevrlého a kol. „Turistický průvodce Jizerské hory“ a pověsti od Emila Neumann.